Mýty proti společnému spaní dementovány

„Bylo to vzápětí poté, co bylo kojení nahrazeno krmením z lahvičky a samostatné prostředí na spaní nahradilo spaní společné, kdy doporučení ukládat děti ke spánku na břicho dávalo smysl a bylo vůbec možné. Ale byla to tragická chyba, která vedla k tisícům úmrtí západních dětí z důvodu Syndromu náhlého úmrtí kojence.“
ze studie Proč by děti nikdy neměly spát samy

Byly tři hodiny ráno, když sestra otevřela dveře mého nemocničního pokoje, nahlédla dovnitř a neústupným hlasem oznámila: „Neusněte s dítětem v posteli.“

„Samozřejmě, že ne,“ zalhala jsem s úsměvem.

„Nikdy nespěte se svým dítětem.“ Hororové příběhy dětí, které byly zalehnuty nebo udušeny svými rodiči pronikají kulturou. Jsou tak hluboce zakořeněné, že už se nikdo moc neptá po jejich platnosti. Tak moc, že již vešly do říše společenské morálky: Děti nepatří do postele rodičů.

I přesto jsem to nikdy nebrala.

Potřeboval mě. Potřebovala jsem ho. Oba jsme potřebovali spát.

Jakmile sestra Ratchedová (Přelet nad kukaččím hnízdem – pozn. překl.) zavřela dveře, políbila jsem hlavičku svého novorozenečka, zatímco spokojeně spal na mých prsou, zavřela jsem oči a zase usnula.

Minimálně první dva roky života spaly všechny moje děti v mém náručí nebo na mých prsou. Pravdou je, že většinou s příchodem nového sourozence ti starší postupně opustili naši postel (nebo pokoj).

Být tak „velký“, že zvládneš celou noc ve svém vlastním pokoji, je v Robinsonovic domě přechodovým rituálem.

V našem převráceném moderním světě se očekává, že těmito mezníky projdou novorozenci. Od okamžiku narození by se měli učit sami uklidnit. Mámina a tátova potřeba nerušeného spánku trumfuje potřebu dítěte po lidském kontaktu, který mámino tělo přirozeně nabízí.

Podívejme se na terminologii používanou k vytvoření zakázané atmosféry kolem tohoto tématu. Nikdy se nemluví o nebezpečí pro dítě „spící v matčině náručí“. Namísto toho je to dítě „spící v posteli dospělých“. A nikdo nikdy nerozvíjí diskuzi na téma nebezpečí „spaní dítěte s kojící matkou“ oproti „spaní v samostatném odděleném prostoru“.

Studie nazvaná „Proč by děti nikdy neměly spát samy: Přezkoumání polemiky společného spaní ve vztahu k Syndromu náhlého úmrtí kojence, spaní v jedné posteli a kojení“ popírá západní mýtus, že děti by nikdy neměly spát v posteli s dospělými.

Studie dokazuje to, co intuice bezpočtu matek křičí: mámina náruč je, v podstatě, nejbezpečnějším místem, kde by dítě mělo trávit noc.

Jen několik výhod společného spaní kojící matky s dítětem:

• Zvýšená interakce mezi matkou a dítětem
• Poloha čelem k sobě zjednodušuje kojení a dýchání
• Více kojení (moje děti jsou přirozenými profesionály ve spaní a kojení se zároveň)
• Zvýšený srdeční tep
• Zvýšená teplota dětského těla
• Obecně víc celkového spánku
• Podporuje „jednoduchou a konstantní komunikaci … předpoklad zdravého dětského vývoje“

Zatímco vědci vyvrací mantru „nikdy nespěte se svým dítětem“, stejně tak uznávají, že jakákoli vyjádření zabírající celé spektrum nejsou přesná, a připouští, že i společné spaní má na svém kontě životy.

Ale je na čase přezkoumat kulturní moudro, které říká všem rodičům, že jejich dítě je víc v bezpečí v jiném pokoji, spící samo.

Až budou důkazy detailně prozkoumány, objeví se skutečná otázka: Je pro dítě bezpečné spát někde jinde než v matčině náruči?

Autor textu: Rhonda Robinson (26. 1. 2016)

Zdroj: https://pjmedia.com/parenting/2016/01/26/anti-co-sleeping-myth-busted-sleeping-with-your-baby-could-prevent-sids/

Překlad: Tereza Ševčíková