Inspirace z přírodních národů pro období vzdoru

Je běžné, že v přírodních národech, které žijí v komunitě, děti mnohem méně pláčou. Možná jste o tom již slyšeli v souvislosti s knihou Koncept kontinua. Pláč je pro děti krajním způsobem komunikace. Než začnou plakat, dávají nám zprvu i jiné signály. Snaží se s námi hovořit prostřednictvím neverbální komunikace, zvuků, kňourání apod. Pokud zareagujeme na jejich potřeby ihned, není již nutné se rozbrečet, jelikož je dětská potřeba uspokojena. U domorodých národů žijících komunitně to jde samozřejmě mnohem snadněji, protože je zde vždycky někdo, kdo může miminko pochovat, poponést, případně i nakojit. Pokud maminka zrovna nemůže, dá mu napít jiná žena, což je pro nás, lidi západní civilizace, často nemyslitelné. Zde je však trvale zapojeno více žen, starší děti se starají o mladší, zkrátka funguje celé společenství. Proto je také péče o děti mnohem snadnější, jejich potřeby mohou být takto velmi rychle a snadno naplňovány.

V domorodých kulturách také téměř nepozorujeme tzv. „období vzdoru“. Scény, kdy dítě křičí, leží na zemi a říká “ne, ne, ne”, nejsou typické. Proč tomu tak je? Děti mají touhu učit se to stejné, co dělají dospělí. V naší kultuře jsme často přesvědčeni, že některé věci děti dělat nemohou, a tak je k nim nepouštíme. Například dítěti zakazujeme mobil, nechceme, aby jej bralo a strkalo do pusy, případně se na dítě i nazlobíme, pokud s mobilem bouchá a různými svými metodami ho zkoumá. V tu chvíli si dítě myslí, že mu zakazujeme nějakou veledůležitou činnost. Pokud něco děláme my sami, dítě nechápe, že to není aktivita vhodná pro děti. Pak vznikají klasické scény, které nazýváme obdobím vzdoru, a v naší společnosti jsou považovány za jeho nedílnou součást. Pokud máte děti právě v tomto období, zkuste si uvědomit podobné příklady, kdy děti touží učit se nápodobou a my jim ale ukazujeme příklad, který jim vzápětí zakazujeme.

Sami si zkuste u svého dítěte vypozorovat, pokud je ve věku cca 1,5 roku a výše /nejvíce znatelné období vzdoru je mezi 2. a 3. rokem/, ve kterých chvílích se vzteká, prosazuje nějakou aktivitu, a kdy je to činnost, kterou má okoukanou od vás. Pokud to alespoň trochu jde, umožněte mu dělat ji také – např. krájení zeleniny v kuchyni, prostírání stolu, utření rozlité vody, nakrmení zvířátka apod. Zde můžete dát dítěti velký prostor – případně lépe připravit prostředí, pokud máte obavy o bezpečnost dítěte. Při krájení nožem vybírejte nejdříve nůž příborový, a až poté nůž ostrý. Před dítětem pak krájejte tak, aby vás mohlo sledovat a později napodobit. Je potřeba si být vědomi, že my jdeme dětem příkladem, napodobují nás a chtějí umět to stejné. Je dobré s tím vědomě pracovat.

U přírodních národů mají děti dovoleno mnohem víc, než je u nás zvykem – dospělí dětem důvěřují. Důvěřují, že dítě má v sobě pud přežití. Když například dojde k jáme, opatrně ji zkoumá a dívá se, co dělají ostatní, jak reagují na situaci – jestli jámu obejdou, nebo k ní nechodí vůbec. Podle toho dítě zkoumá a učí se dál.

A tak si buďme vědomi co nejvíce toho, že nás děti vnímají jako veliké příklady. Nejen během období vzdoru, ale po celý život.