Často máme sklon pohlížet na děti jako na zmenšenou kopii dospělých a podle toho také vyhodnocujeme jejich chování. Že miminko nechce spát, pořád se budí a ještě u toho vytrvale pláče, aniž by mělo pádný důvod? Tak to musí být rozmazlené, a nebo trpí nějakou záhadnou „poruchou“, kterou je třeba konzultovat s odborníky. Než se ale spokojíme s takovým verdiktem, bychom měli vědět, že spánek dětí se od toho dospěláckého v mnohém liší.
Předně je rozdělen do mnoha krátkých cyklů, které mohou trvat i jen několik desítek minut. Je to mimo jiné dáno i tím, že kojenec má malinký žaludek. Ten mateřské mléko, které obsahuje méně bílkovin než kravské, zpracuje celkem rychle a brzy si řekne o další várku, protože tělo potřebuje stálý přísun živin pro svůj zdárný vývoj. Kojení je také jedním z osvědčených přirozených „uspávacích“ prostředků, protože nemluvněti usnadňuje přechod z jednoho spánkového cyklu do dalšího.
Pozor na umělé mléko
Maminky se často setkávají s příslibem, že po umělém mléku jejich děti budou spát mnohem lépe a déle. Leckdy bývají zklamané, protože umělé mléko vůbec nezabere. Jindy „pomůže“, ale za určitou cenu. Umělé mléko (vyrobené z kravského mléka) je pro lidské děti hůře stravitelná a méně nutričně bohatá potrava, na kterou není nezralý organismus nastaven. Dítě po něm upadá do mnohem hlubšího spánku, který malým miminkům není tak úplně přirozený, protože při něm ochabují některé reflexy. Můžete proto někdy narazit na doporučení, aby v takovém případě dítě nespalo s matkou v jedné posteli. Věříme, že sami poznáte, zdali je pro vás společné spaní v pořádku. Pokud je vaše miminko na umělém mléku a nemůžete jej kojit, nezoufejte. Nejedná se o nic fatálního, pro miminko je nejcennější a nejvydatnější „potravou“ vaše láskyplná péče, která stojí nade vším – i nad mateřským mlékem.
Přirozené spánkové cyklování dětí podporuje kromě kojení i co nejčastější fyzický kontakt s matkou. A to i během spánku. Ideální je dopřát dětem komfort společného spaní, kdy je matka zahřívá, podle potřeby kojí a ještě uklidňuje svou přítomností. Stačí dodržet jen několik důležitých bezpečnostních pravidel. Děti totiž mají přímo instinktivní potřebu být v blízkosti někoho dospělého. Mláďata savců se rodí neschopná sama čelit nástrahám okolního světa a jsou zcela odkázána na péči své matky.
Instinktivní strach ze tmy
Pokud se ptáte, proč vaše nemluvně vždy spustí takový virvál, jakmile se potichu odplížíte z pokoje, představte si, že bezmocně ležíte někde na podlaze jeskyně a kolem je noc plná zvířat, pro které je člověčí mládě vítaným zpestřením jídelníčku. No nechtěli byste, aby s vámi byl někdo dospělý? I když se dnes na nebezpečné šelmy chodíme dívat leda do ZOO, v genetické výbavě dětí se strach ze tmy, samoty a bubáků pod postelí jako obranný mechanismus dochoval dodnes.
Proto bychom ho neměli podceňovat ani se snažit dítě násilím měnit a vychovávat v duchu oblíbeného hesla: „Musí si zvyknout, my to taky přežili“. Šup s malým křiklounem do zavinovačky a vlastní postýlky, přes den zatemnit okno, nastavit mu pevný režim, v noci kojit maximálně jednou a hlavně žádné rozptylování, tady se bude spát pláč nepláč… Plno takových dobře míněných rad a „vyřvávacích“ strategií ale vede jen k vystresovanému dítěti a zoufalým rodičům.
Respektujte své dítě
Nejpřirozenější je naučit se respektovat individuální potřeby svého potomka, které jsou vždy jedinečné a mění se i v závislosti na jeho věku.Třeba svět batolete je plný úžasných nových objevů a zážitků a teď po něm chcete, aby šlo spát? Vždyť mu toho určitě tolik uteče! Pak pomáhají třeba uklidňující uspávací rituály, do kterých se může postupně i samo zapojit. Naopak kárání za neochotu spát může situaci ještě zhoršit, protože dítě si spánek spojí s negativní emocí.
Naše současná náklonnost k různým statistikám typu „kolik hodin by mělo naspat dítě v půl roce“ nebo „kolikrát za noc kojit novorozence“ pramení i z faktu, že většina současných rodičů se poprvé stará až o vlastní potomky. V dřívějších rodinách se sedmi i deseti dětmi bylo příležitostí osvojit si základy péče o nemluvňata mnohem více, než by bylo leckterým starším sourozencům-hlídačům milé. Pokud nám taková zkušenost chybí, je dobré si kromě příruček najít i jiný důvěryhodný zdroj informací, třeba podobně naladěnou zkušenější maminku.
Spánek a věk
Vlastní spánkový rytmus si novorozenec vytvoří zhruba do osmého týdne, většinou probdí asi třetinu dne. Nedonošené děti mívají potřebu spánku ještě vyšší a nebývá vhodné snažit se je budit násilím, protože to pro ně může být zbytečně vyčerpávající. Měsíční dítě objevuje okolní svět zhruba devět hodin denně a půlroční mimčo v součtu vydrží vzhůru ještě o hodinu déle. Růst zoubků a překotný vývoj těla i mysli v této době způsobuje častější noční probouzení.
Poté se potřeba odpočinku v říši snů postupně snižuje stejně jako počet nočních intermezz. Kolem roku a půl většinou úplně vymizí spánek během dopoledne a odpolední pospávání si naposledy dopřávají předškoláci. V době plnoletosti už obvyklá doba spánku odpovídá klasickým osmi hodinám.
Nedejte na sousedovic Pepíka
Co říci na závěr? Radami týkajícími se dětí a spánku už byly popsány tuny papíru. Několik za sebou probdělých nocí ale většinou ustojíme jen s obtížemi. Je proto na rodičích, aby důvěřovali svému úsudku i svému dítěti a snažili se jeho potřeby podle svých možností uspokojovat s přesvědčením, že si „nevymýšlí“ ani není „rozmazlené“.
A je úplně jedno, co si o tom kdo myslí. To, že sousedovic Mařenka nebo Pepík prospí celou noc, ještě neznamená, že rodiče, jejichž dítě se za stejnou dobu pětkrát vzbudí, nějak selhali. Každé dítě je jedinečné a je jen na jeho blízkých, aby mu poskytli láskyplné zázemí pro jeho harmonický vývoj. Naštěstí ani doba nočních rodičovských maratonů netrvá věčně a všechny děti,mimo opravdových výjimek, se samy naučí klidně spát až do rána.
Chcete-li se inspirovat, jak uspávat dítě bez stresu a nestrávit tím celý večer, čtete Průvodce zdarma ZDE