Dánský model: Proč přibrat otce do hry

Podle přednášky doktora Henrika Norholta konané v rámci European Babywearing Conference, červen 2015
(http://www.babywearingconference.co.uk)

Kdo si hraje, nezlobí. Ale tušili jste, že otcové aktivně trávící čas se svými dětmi mohou nastartovat celospolečenské změny – třeba vyřešit nerovné postavení mužů a žen na pracovním trhu nebo si posvítit na nedůstojně nízkou mateřskou?

Pokud byste hledali zemi rodinnému životu zaslíbenou, rovnou zamiřte do Dánska, které patří ke krajinám s vůbec nejšťastnějším obyvatelstvem na světě. Samozřejmě na tom bylo nejdříve nutné důkladně zapracovat. Již v polovině 19. století Dánové vsadili na vzdělávání dělníků a farmářů. Propracovaný systém bezplatných kurzů stejně jako důraz na spolupráci a diskusi je tam samozřejmostí dodnes. Další důležitou roli ve formování tohoto malého státu hrálo ženské hnutí.

Domů, nebo rozvod

„Od 60. let stále více a více žen získávalo vyšší vzdělání, aby měly kontrolu nad svými příjmy a nebyly finančně závislé na svých manželech. V sedmdesátých letech již hodně žen obsazovalo docela dobře placené vysoké pozice a začalo jim docházet, že se chtějí věnovat své profesi a dále se v ní rozvíjet, ale také svým dětem,“ popisoval doktor Henrik Norholt.

Doktor Henrik Norholt. Zdroj: http://www.babywearingconference.co.uk

Tyto emancipované ženy vytvořily skupinky, ve kterých začaly mluvit o tématech, která je sbližovala. Vědomí, že mají mezi svými vrstevnicemi spojenkyně, které také chtějí, aby jejich manželé trávili více času s dětmi, je vedlo až k předložení radikálního požadavku: Buď budeš doma v půl páté odpoledne a budeš si hrát se svými dětmi, nebo se s Tebou rozvedu. Co si vybereš?

Vyšší mateřská a zkrácené úvazky

A muži na tuto dohodu skutečně přistoupili. Zpočátku to pro ně bylo velice těžké, protože netušili, jak roli aktivního otce zvládnou. Prostě začali tím, že vyzvedávali děti ze školky, přicházeli domů velice brzy a do činností s dětmi se zapojovali ve větší míře než kdy dříve. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Partneři vtažení do rodinného života brzy zjistili, že výše mateřské rozhodně neodpovídá tomu, o jak skvělé až zázračné děti se jejich drahé polovičky starají.

„V roce 1983 jsme byli svědky největšího historického průlomu, co se týká mateřské dovolené. Nyní máme minimálně jeden rok placené mateřské a ženy pobírají minimálně 2000 britských liber měsíčně po dobu jednoho roku. Mnoho lidí dostává od svých zaměstnavatelů i plný plat, takže mají 3000, 4000 liber měsíčně,“ konstatoval doktor Norholt.

Zaměstnavatelé také brzy pochopili výhody částečných úvazků. Matky v Dánsku chodí do práce třeba na devátou a odcházejí ve tři, aby mohly vyzvednout své děti ze školky či školy. Pokud potřebují, pracují ještě z domu. Nikdo nikoho nekontroluje. A i kdyby kontroloval – ženy svou práci poctivě odvádí, protože je baví, cítí se v ní ceněny a respektovány. Péče o děti je jim dokonce motivací, aby své úkoly splnily co nejrychleji.

Otcovství lze „naučit“

Podle doktora Norholta je zapojení otců do výchovy klíčové i k tomu, aby se zlepšily podmínky v porodnicích a ženám bylo umožněno rodit přirozeně a důstojně. „Dokud otcové neporozumí dětem, nemohou porozumět zázraku porodu a zázraku jménem žena,“ upozorňuje. Jednou z cest, jak otce sblížit s jejich potomky, je i nošení dětí v nosítkách či šátcích, do kterého se většina tatínků ochotně zapojí.

Jako zajímavý případ doktor Norholt uvádí experiment z šedesátých let s opicemi – makaky, jejichž samci se v normálním prostředí do péče o své potomky vůbec nezapojují. Když jim ale výzkumníci v zajetí vystavěli jakési předměstíčko s domečky a společným prostorem, kde si mláďata mohla společně zadovádět, otcové najednou museli žít společně se zbytkem rodiny. Zpočátku z toho nebyli vůbec nadšení, ale nakonec si dětské hry zamilovali a s potomky řádili častěji než matky.

„Psychologové potom testovali potomky těchto opic žijících v umělém prostředí a zjistili, že byli opravdu chytří, sebevědomí a měli i vyšší IQ. Ano, otcové přispěli k jejich vývoji,“ shrnul doktor Norholt. Důležitým poznatkem také bylo, že zásadní vliv na získání otcovského chování měl právě intenzivní kontakt s potomstvem.

Jak děti mění mozek

Další studie nazvaná Otcův mozek je citlivý na zážitky s péčí o dítě zkoumala rodiny, kde partneři kvůli vysokému pracovnímu zatížení trávili doma jen málo času. Vůbec poprvé se zaměřila také na homosexuální otce. MRI měření mozku prokázala, že matky, které potomkům věnovaly primární péči, používaly převážně amygdalu – součást mozku, která má na starosti zpracovávání emocí, ostražitost a sledování, zda je v okolí nějaké nebezpečí. Mozky otců oproti tomu vykazovaly větší aktivitu ve strukturách mozkové kůry.

„A pak se stalo něco skutečně zajímavého. Když sledovali homosexuální otce poskytující dítěti primární péči, přišli na to, že aktivovali amygdalu v takové míře jako matky, ale zároveň využívali i struktury mozkové kůry a vykazovali také velkou míru spojitosti mezi amygdalou a záhyby mozkové kůry,“ upozornil doktor Norholt.

Výzkumníci rovněž zjišťovali, jak hodně se vlastně otcové svým potomkům po práci věnují. Odhalili, že čím více času muži tráví s dětmi, tím silnější vzniká spojení mezi strukturami kůry mozkové a amygdalou. Mozky takových otců jsou dokonce velmi „plastické“.

Otcové za přirozený porod

Vrátíme se ale k otázce přirozeného a důstojného porodu – pokud je žena dostatečně uvolněná, může rodit zcela mimovolně bez aktivního úsilí, stačí dvě, tři stlačení. Tento vypuzovací reflex ve své knize Přirozené funkce orgasmů při milování, porodu a kojení popisuje porodník Michel Odent. Ženy, které takový porod zakusily, popisují své zážitky až jako náboženské či duchovní. Přesto zastánci přirozeného porodu stále naráží na odpor zejména mužů, kteří mají v porodnictví hlavní slovo.

I v tomto ohledu může být kontakt otců s jejich děti klíčový. „Můj švagr, grafický designér, mi popisoval, jak jednou večer seděl na posteli se svou malou dcerkou-nemluvnětem. Stačila jen její přítomnosti a najednou byl zaplaven vlnou tvořivých nápadů. Myslím, že to je zajímavý úhel mužského pohledu na děti. Vnímejme je jako obrovský zdroj kreativity, která se pak může promítnout do celé řády zlepšení a výrobků,“ pokračoval doktor Norholt.

Otcové, kteří své děti vnímají jaké úžasné bytosti, jistě začnou uvažovat také o tom, že jejich další dítě by mělo přijít na svět v lepších podmínkách. A ředitel porodnice je také muž. I když v naší společnosti mají stále hlavní slovo výsledky studií, dánský model ukazuje další cestu. „Když do hry přibereme otce a začnete je aktivně začleňovat do rodinného života, mohou být klíčovými činiteli celospolečenské změny,“ zdůrazňuje doktor Norholt.

Dr. Henrik Norholt

– studuje účinky nošení dětí na rozvoj jejich psychiky
– píše blog zaměřený na nošení dětí, podporuje tematické výzkumy a přednáší porodním asistentkám, na vysokých školách a konferencích
– je členem The World Association of Infant Mental Health, The Marcé Society for Perinatal Mental Health a The Society of Emotion and Attachment Studies
– žije v Kodani