Rodičovské mýty

Břetislav Passinger

Absolvoval jsem Fakultu Sociálních Studií, MU (Psychologie a genderová studia), ale mám také technické vzdělání (VUT Brno, Fakulta elektrotechniky) a živil jsem se kombinací znalostí v oblasti kognitivní psychologie a návrhu uživatelského rozhraní ve výzkumu a vývoji v letectví (celý profesní životopis).

V roce 2012 jsem dokončil pětiletý psychoterapeutický výcvik v Institutu pro skupinovou terapii – INSTEP, který je akreditován u České psychoterapeutické společnosti. V současnosti pracuji jako psychoterapeut ve vlastní praxi – www.psychologie-poradna.cz.

V Brně žiji a pracuji sedmnáct let a se ženou máme syna a dceru. Vzájemně se všichni vychováváme a snažíme se u toho navzájem neporážet.

Zuzana Škyříková

Jsem matkou tří nádherných malých mužů, k nimž se brzy doufám přidá čtvrtý. 

Profesí jsem učitelka 1.stupně ZŠ se specializací logopedie, surdopedie a specifické poruchy učení. Prošla jsem tedy pětiletou praxí na tradičních základních školách a samotný čas s dětmi byl skvělý a radostný. 

Když se narodil náš první syn, otevřel se nám neznámý svět plný lásky, okouzlení a každodenního úžasu nad zázrakem stvoření, života, lidství a bytí. 

Tyto lásky plné pocity se ale mnohdy střetávaly s realitou všedních dní a s mnoha tvrdými názory na výchovu a postoj k člověku vůbec.

Naštěstí nám brzy přišly do cesty knihy Naomi Aldort a vlivy toliko jí podobné, které dovolily naplno milovat a ctít „své“ dítě, což dodnes přináší do našich rodičovských srdcí takový klid, vděčnost za bytí s dětmi a tolik fascinace nad tím, jak kouzelné bytosti lidé jsou, že se nám od té doby rodičovství stalo nejpevnějším zdrojem radosti žít.

Nyní mají naši synové 7, 5 a 2 roky a jsou to citlivé milující bytosti, které si ví rady s mnoha emocionálně náročnými situacemi, které v konfliktech fungují lépe než leckterý dospělý, a se kterými je radost žít. 

Svět plný dětí je nám stálým zdrojem štěstí i výzev. Svět plný otazníků, přešlapů, euforie i propadů, o emoce a nejistotu není nouze, o staré struktury a modely se mnohdy nelze již opřít a nové ještě málokdo prověřil životem.

Metody a nástroje Výchovy bez poražených ale skutečně přináší klid a porozumění do vztahů, které tápou. Principy Thomase Gordona ctí každého člověka stejně, bez ohledu na jeho věk a postavení v rodině a dávají mi jasné nástroje, které lze v mnoha situacích použít pro to, abychom se zorientovali v sobě i v druhém, v konfliktu, který nastal, a abychom krok po kroku, citlivě a jemně, s úctou k sobě i druhému dokázali konfliktem projít a uvidět dar, který právě teď přinesl do vztahu dvou lidských bytostí.

Dovednosti a postupy trénované v kurzu Výchova bez poražených vedou naše životy ke stále silnější úctě k sobě samému, k respektu ostatních lidí a ke stále lehčímu projití náročnými vztahovými situacemi.