Mateřská láska a náš přijímač

Také jste měli přesně jasnou představu, jak by se k vám měla maminka chovat a jak vám projevovat lásku? Dostalo se vám jí podle očekávání? Jestli ano, tak super. Pokud však ne, byl to i můj případ. Měla jsem špatně nastavený přijímač. Co tím myslím? Čtěte dál 🙂

Jako malá Markétka jsem ze srdce toužila po objetí, pohlazení, vyslechnutí, čase stráveném s mojí maminkou a slovech „Miluji tě“. Maminka však byla většinu času značně zaneprázdněna. Znáte to: dvě děti, domácnost, manžel, vaření a všechno kolem a kolem.

„Mami, půjdeš si hrát?“ ptala jsem se.

„Nemůžu, musím vařit/uklízet.“ dostalo se mi odpovědi.

Celé dětství jsem se cítila nepřijímaná, nechtěná a nemilovaná. Nebyl na mě čas, takže jsem byla méně důležitá. Alespoň mým vlastním vnímáním. Očekávala jsem určité projevy lásky, kterých se mi nedostávalo.

Pak jsem se také jednoho dne stala maminkou. A zahrnovala jsem syna láskou co jsem jen mohla. Hladila, nosila v šátku, kojila, pusinkovala a říkala mu, že ho miluji. Když byl větší, neměl už moc čas se se mnou tolik mazlit. To víte, svět je velmi zajímavý a je v něm tolik co objevovat. Třeba máminy šuplíky s oblečením nebo skříňka s kuchyňským nádobím. A co takhle botník? Super věci k prozkoumání. Já z toho byla smutná. Má mě můj syn rád? Mazlení je přece to, co děti potřebují. Musí vědět, že ho moc miluji.

A tak jsem si jednou seděla na gauči a přemýšlela o tom. Každý jsme jiný a vlastně každý potřebujeme jiný projev lásky. Já ale přeci nedostávala žádný. Alespoň jsem si to doposud myslela. Přemýšlela jsem o životě, jaký měla moje mamka v dětství. Z jejích vyprávění jsem si vzpomněla, jak doma musela hodně pomáhat a za špatné známky dostávala za uši. Některé věci úplně nesnášela, třeba naklepávání koberce. Balíček bonbonů měli jednou za uherák a dělily se o něj čtyři sestry. Docházelo mi, že já tohle vůbec neznám. Vždy, když jsem chtěla pomoct, řekla, že si to udělá sama. Pak mi to začalo postupně docházet. Dělala plno věcí, abych se já měla dobře. Byla vždy jak motorová myš. Uklízela, lítala okolo domácnosti, vařila tři chody na výběr, samé nákupy, aby bylo všeho dostatek. Dělala to proto, že jí to v dětství chybělo. Chtěla si užívat bezstarostnost a chtěla ji dopřát mě. Chránila mě. To byl její projev mateřské lásky. Já ho neviděla. Mamka vysílala mateřskou lásku tímto způsobem, ale já měla nastavený přijímač na objetí, mazlení, pohlazení a krásná slova. Když mi toto došlo, najednou jsem ztěžkla. Jako kdyby se mi ten přijímač najednou přepnul a konečně dorazila ta všechna láska, kterou jsem nebyla schopná vnímat. Plakala jsem a cítila obrovské štěstí. Tak přeci mě má ráda.

Největší vtip na tom byl, že jsem nevědomky dělala to samé. Vysílala jsem synovi můj projev lásky a zapomněla jsem vnímat to, jak to potřebuje on. A víte jak to má můj syn? Tetelí se blahem, když ho po čtyřech honím po bytě, lochtám ho, směji se s ním, poslouchám jeho vyprávění, sleduji jak si hraje a komunikuji. Začala jsem toto všechno dělat a syn se naladil i na mě. Více se chodil mazlit a tím mi dal takový projev lásky, jaký potřebuji zase já.

Kolikrát máme jen svoje brýle, kterými se díváme na svět. Někdy je dobré, vyzkoušet si i brýle druhého člověka. Vnímat jeho příběh a to jak vidí svět. Pochopení a porozumění je obrovsky léčivé. A také přijetí toho, jak to ten druhý má.

Teď, když jsem u mamky a nabízí mi domů plno jídla, už si vyberu co by se mi hodilo. Dříve jsem často odmítala, abych ji tím nezatěžovala. Jenže ona mi takto dává najevo, že mě má ráda, a pokud mě vidí odcházet se dvěma dvacetikilovými taškami žvance, vypadá spokojeně 😀 Teď to berte trochu s nadsázkou. Každopádně já si sebou nesu mateřskou lásku domů právě v těchto taškách.

Tímto vás chci jen povzbudit: zkuste si nasadit brýle své maminky a uvidíte, co vše se třeba dozvíte. Věřím, že všechny maminky jsou od přírody nastavené tak, že chtějí pro své děti jen to nejlepší. Kolikrát to prochází přes naše slupky, bloky a převzaté vzorce a celé to je pak zamotané. V nitru je však ta nejčistší láska a přijetí. Holt je někdy velmi obtížné ji přes ty nánosy vidět, ale je tam. Přeji vám všem, abyste v sobě i svých maminkách tuto lásku našli.

Markéta Reichertová

Jsem maminkou dvou dětiček a také autorkou projektu „Probuzená Luna„, kde se zabývám rozprouděním energie v životě i v nás. Naše sebeláska a ženskost lépe poroste ve výživné půdě a proto ženám radím, jak si takovouto úrodnou půdu vytvořit 🙂