Po narození syna jsem vycítila, že s mým tělem není něco v pořádku. Bříško se po šestinedělí nestahovalo, jak jsem očekávala. Od gynekologa mi bylo řečeno, že po císařském řezu je rekonvalescence delší, ať vyčkám. Mě ale udivovalo, že mám ráno bříško ploché a k večeru nafouklé jako balón. Také mě trošku znepokojovalo, že při lehu na zádech se mi dělá velká propadlina ve středu těla a že mohu pozorovat (i pod prsty cítit) pohyb střevních kliček. Začala jsem sama pátrat na internetu a narazila na slovo „diastáza – rozestup přímých břišních svalů“. Po zhlédnutí instruktážního videa, jak diastázu určit a vyšetřit, jsem měla jasno – do břicha jsem vsunula téměř celou sevřenou pěst. Tehdy jsem to obrečela, bylo mi to strašně líto. Před těhotenstvím jsem neměla žádné zdravotní problémy, bolesti, měla jsem velmi štíhlé a pevné tělo, pohybu víc než druzí, a proto mě velmi překvapilo, proč se objevil tak závažný problém. Co však bylo na tomto období nejhorší, stres se projevil i v péči o novorozeného syna.

Máte stále vystouplé bříško, i když jste již na své před-těhotenské váze? Bolí vás záda nebo tušíte, že vaše pánevní dno není úplně v kondici? Trápí vás nafouklé, tvrdé nebo bolestivé břicho? Jste nevýkonní ve svém oblíbeném sportu a vnímáte střed těla jako odpojenou část? Možná za to může diastáza. A i v případě, že jste si na otázky odpověděli negativně, možná se v budoucnu setkáte s někým, pro koho je to palčivé téma.

Diastáza je označení pro rozestup přímých břišních svalů. Přímý sval břišní tvoří pomyslný pás vpředu od hrudníku až ke kosti stydké. Ten je rozdělen na pravou a levou polovinu, jedná se tedy o pár svalů. Uprostřed je spojen vazivovou čárou nazývající se linea alba. Jedná se o tuhé vazivo, bez cév, které se může vlivem působení sil a tlaku roztáhnout do stran, ztenčit a oslabit. No, a protože vazivo není tak dobrý opěrný systém, tak se nám ta dutina břišní může vizuálně zdeformovat. Ve stoji to většinou vnímáme jako vystouplé bříško. Na zádech můžeme pozorovat prohlubeň/korýtko a při silových pohybech se nám možná ve středu břicha udělá stříška.

Proč si toto téma zaslouží naši pozornost?

Maminky odcházejí z porodnice informované o základní péči o miminko, ale velmi často neinformované o základní péči o sebe – jak ležet, sedět, stát, hýbat se, nosit miminko, shýbat se pro miminko, jak pečovat o své břicho, jak cvičit, kdy začít cvičit, jak vyšetřit diastázu, čemu se vyhnout nebo koho při podezření na nefyziologický stav vyhledat. Je s podivem, kolik lidí má kvůli diastáze (či nefunkčnímu svalstvu středu těla) zdravotní problémy a nemohou se dovolat odpovědí a pomoci, a je smutné, že se u nás diastáza řeší téměř výhradně operativně a neprodleně po diagnostice. Střed těla je tak důležitá část našeho těla. Ukrývá pro život nezbytné orgány, vytváří posturu našeho těla, vychází z něj veškerý pohyb… A bylo by skvělé, kdyby byla osvěta tak velká, aby ženy (a i muži a děti) znaly základní pravidla vedoucí ke krásnému, zdravému a uvolněnému tělu.

S diastázou nelze nic dělat. Opravdu?

„Mladá paní, na to vám nepomůže ani svěcená voda“, „Diastáza je normální, počkejte pár měsíců“, „Vždyť jste hubená, co řešíte?“, „Žádnou rehabilitaci vám nenapíšu, kdybyste tolik energie, co věnujete svému břichu, věnovala dítěti, uděláte líp“, znělo z úst všech lékařů, fyzioterapeutů a jiných „odborníků“, které jsem navštívila s prosbou o radu. V tu chvíli jsem věděla, že udělám vše pro to, abych já ani žádná další maminka nemusela už nikdy takové negace vyslechnout. Nyní vím, že s diastázou se dá velmi efektivně pracovat.

• Práce s diastázou je dlouhodobá činnost, svaly musí obnovit svou primární činnost, vazivo zregenerovat, ale při správném životním stylu a pohybu můžeme výsledky vidět již za dva měsíce.

• Vážná diastáza se pravděpodobně nestáhne na 100 %, ale rekonvalescencí mohu předejít zdravotním komplikacím. A i z toho estetického hlediska, pokud si vytvoříme kolem trupu takový přirozený korzet z našich svalů, bříško bude krásně oploštěné.

• I majitelé tukové zásoby v oblasti břicha jsou schopni ztonizovat svaly a zacelit diastázu, chce to jen motivaci!

• Pokud se naučíme aktivovat hluboké svaly břicha, pak pro nás pracují nonstop ve dne i v noci. A skvělým benefitem může být, že ke své vytrvalé práci potřebují energii z našeho tuku. Takže z dlouhodobého hlediska vede práce s CORE (souhra 4 důležitých svalových struktur) ke spalování tuků.

Vyzkoušela jsem mnoho technik, cviků, a když jsem se naučila rozeznat, jaký pohyb je pro tělo vhodný, uzavírala jsem rozestup svalů o centimetr za měsíc! Jde to pomalu, ale jde. A i když se diastáza neuzavře úplně, můžete si vybudovat pevný ochranný krunýř z vašeho hlubokého svalstva tak, že vaše břicho bude ploché, funkční, chránící své útroby a zamezující všem souvisejícím patologiím.

Diastáza není jen kosmetický problém

A hned navážu na předchozí odstavec… související patologie, co je tím myšleno? Většinou se setkávám s lidmi, kterým diastáza vadí z estetického hlediska, aniž by si uvědomili, že nápravou přispívají svému zdraví a vitalitě. Pokud totiž svaly CORE neumí pracovat (jsou třeba i dlouhodobě vypojeny) nebo pokud se nám rozšiřuje diastáza…

…pak může dojít k následujícímu:

• Špatné držení těla.

• Problémy s páteří (bolesti bederní oblasti), velké riziko výhřezu!

• Vznik pupeční kýly.

• Chybějící ochrana orgánů.

• Trávicí a střevní problémy.

• Nefunkčnost téměř všech svalů od pánve až po hlavu.

• Špatná funkce bránice.

• Špatná funkce pánevního dna – inkontinence/prolaps pánevních orgánů.

Ale dost strašení!  Diastáza není výsledek nějakého nevyhnutelného genetického osudu, je vytvořena naším životním stylem – naším postavením těla, našimi pohybovými stereotypy. Je to pouze signál. Tělo nám touto formou naznačuje, že něco není v pořádku. A to je skvělé, protože můžeme začít pracovat na nápravě právě dnes a po zbytek života žít plnohodnotně bez zdravotních problémů.

Láska k vlastnímu tělu

Ač jste teď možná zoufalí, že vaše tělo není v pořádku, že nevypadá hezky, vždy je úžasné něco nového začít, něco nového zkusit a mít naději na zdravé, plně funkční tělo. Maminky, my zvlášť milujme svůj střed těla, neboť nám dal to nejcennější. Dosud mne strašně mrzí, že jsem chvíli ze všech těch problému vinila svoje těhotenství. V e-booku se dočtete, že diastáza je v těhotenství a po porodu naprosto fyziologická, jak by v nás miminko mohlo růst, kdyby se svaly nerozestoupily? Tělo je moc chytré, a pokud má vhodné podmínky, dá se do kupy samo. A to, že mě osobně zůstal v břiše kráter, není rozhodně vina nikoho jiného, než mne samotné  (celoživotně a po porodu zvlášť špatné držení těla, pohybové stereotypy a dechový vzorec, nevhodné cvičení, stres). Naopak krásné je, že nyní mám na své cestě dva pomocníky. Rehabilituji a pracuji s nimi, neboť se od nich dost učím (vývojová kineziologie) a ony se mohou naučit mnohé ode mne. Dětem ukazujeme celý svět. Ukažme jim taky, jak pečovat o své zdraví, ukažme jim motivaci a trpělivost při rehabilitaci, ukažme jim, jak se pak mohou těšit z výsledků své píle.

Kam jde vědomí, tam jde energie, toť kvantová fyzika. Energie se soustředí do místa naší pozornosti. Často mluvím o síle doteku – když se po porodu bříška dotýkáme (zejména po císařském řezu, kdy jsou porušeny a oslabeny tkáně), tělo započne hojivý proces, samoregenerace. To samé platí i o „smýšlení“ o nějaké časti těla. Sama jsem si prošla fázemi, kdy mi byl střed těla lehce řečeno „nesympatický“. Tou dírou v břiše mi odcházela energie. Svaly nekomunikovaly se mnou a tak já s nimi taky ne. Tehdy nedocházelo k žádnému zlepšení. Proč? Dutina břišní je centrum emocí. Jsme ve stresu? Pravděpodobně si vytvoří tukový polštář. Máme strach a bříško ztvrdne. Psychosomatika. Je dokázané, že není možné efektivně zapojit CORE při negativních emocích – práci převezmou svaly povrchové, stáhnou nás, svážou nás. Takže co z toho vyplývá? 

Připraveni k samovyšetření?

Často se v médiích (když už) setkáme s domněnkou, že právě šíře rozestupu značí vážnost problému. Není tomu úplně tak. Vážnost diastázy je více o charakteru vaziva (pevnosti, struktury, postižení) než-li o šíři rozestupu – takže žádnou paniku, pokud vložíte do břicha celou pěst!

Lehněte si na záda, pokrčte dolní končetiny, chodidla mějte na podlaze. Přiložte si prsty jedné ruky na pupík, dlaň směřuje k hlavě. Vydechněte, uvolněte břicho a zvedněte pomalinku hlavu. Po okrajích prstů budete cítit tvrdé okraje přímého břišního svalu (máte-li nějaký rozestup) a pod prsty ucítíte měkkou tkáň. Odhadněte šíři (na jeden prst, dva tři…) a pak zatlačte prsty hlouběji do břicha. Jde to? Dostanete se hluboko? Pak bude vaše vazivo nejspíš oslabené. Tentýž postup zopakujte po celé délce linea alba – od spony stydké na pánvi až po spodní žebra.

Chcete se dozvědět více o této problematice?

Informovanost je prvním krůčkem k vysněnému cíli. Na stránkách www.coreyoga.cz naleznete všechny informace k publikaci „Diastáza od A do Z – teoretický a praktický manuál“, individuálnímu poradenství, kurzům, workshopům a veřejným přednáškám.

Anotace – o autorovi

Anna Nováková

Zakladatelka a lektorka COREyogy – cvičebního programu, které využívá všech positiv jógového pohybu a zároveň podporuje zdravé držení těla a aktivuje hluboké vrstvy svalů břicha. Dlouhodobě se věnuje studiu a výzkumu diastázy břišních svalů a to nejen v Čechách, ale zejména v zahraničí. Své zkušenosti předává formou poradenství, osobních tréninků, publikací článků, elektronických knih, vedením kurzů a workshopů.