NEŽ SVÉ DÍTĚ PUSTÍŠ…

Dětské a maminkovské pocity s nástupem do školky.

Když se tvá holčička nebo chlapeček narodil/a, byla to obrovská změna. Teď, když se chystáš své dítě vypravit poprvé do školky, přichází další změny.

Chci ti ukázat, jaké pocity při nástupu do školky provází nejen děti, ale významně se odehrávají i v nás, maminkách. Jak se s nimi popasovat u sebe a jak je pomoci zvládnout dětem?

Školka není černobílá. Smíšené pocity mají totiž nejen děti.

1. NAJDI TEN OPRAVDOVÝ DŮVOD:

„Přemýšlela jsem, jestli dám staršího syna do školky, když jsem s dcerkou doma, už na něj nemám tolik času.“

„Náš syn je hodně introvertní, děti nevyhledává, těžko snáší odloučení.“

„Chci pro sebe trochu změnu a potřebuji pracovat.“

„Všude se mluví o dětech ve školkách od dvou let, jsem divná, když mám dítě doma ještě v jeho 4 letech?“

„Sama nemám na školku dobré vzpomínky, nechci, aby to děti prožívaly, snad to bude jiné.“

Mám pro tebe malý TEST (inspirovala mě Alena Pokorná, speciální pedagožka, jejíž vstup najdete v kurzu Samostatné děti svobodnějších rodičů): Na kousek papíru si sepiš důvodu, proč vlastně dáváš dítě do školky. A kde se v tobě berou další myšlenky a pocity?

Př.:Důvody

• Vracíš se do práce, potřebuješ peníze.
• Chceš více prostoru pro sebe.
• Tvé dítě vyhledává kolektiv a společnost.
• Nezajistíš mu takový program, jaký má ve školce
• Prostě se to tak dělá.

2. CO JE SKUTEČNĚ ZA NÁSLEDUJÍCÍMI POCITY, POKUD JE MÁŠ?

• Předáváš dítě v podstatě cizím lidem, o kterých toho moc nevíš. A kteří budou mít vliv na tvé dítě.
• Popouštíš pomyslné vodítko a necháváš dítě na volno.
• Ztrácíš kontrolu (nad dítětem, nad tím, co jí, nad tím, s kým a s čím si hraje, jak mluví…)
• Těšíš se. (na prostor pro sebe, na shledání s dětmi po školce)
• Máš vtíravý pocit, že dítě odkládáš.
• Cítíš vzrušení z nových začátků a z toho, že i ty se vrátíš do práce – mezi lidi.
• Budeš zase v roli „poslouchám učitele“.

A teď se mkrněme na tvého chlapečka nebo holčičku. Jak se mohou (nemusí) cítit a proč to jejich pocity následovat.

3. POJMENUJTE S DĚTMI NEGATIVNÍ EMOCE

Představte si tyto situace sama na sobě. Jaké emoce tě napadají (smutek, radost, nadšení, touha, frustrace, lítost, láska, vztek, bezmoc, zlost, strach…) Co s nimi uděláš teď? Co s nimi může udělat dítě?

• Právě tě máma odvedla do skupiny lidí, které neznáš. Nestojíš o ně. Tvoje kámoška tady není. Jste všichni v jedné místnosti, někdo tady běhá, někdo pláče. Vzadu vidíš nějakou paní. Netušíš, jak se zachovat. Co tu budeš dělat? Jak dlouho? Zatímco Tvá milovaná máma, jistota, důvěra, tvůj svět, odchází a někam pospíchá.

Další situace:

• Tamta holka pořád piští a všem bere hračky. Mně taky pořád bere panenku a říká, že je její. Vůbec nevím, co mám dělat.
• Dostáváme tady najíst, ale nemám ráda napatlané něco na chlebu nebo ty hnědé jabka, na které už někdo sahal. Tak je raději nebudu jíst.
• Nechci po obědě spát a paní učitelka mi říká, že musím.
• Chtěl bych běhat a ve školce běhat nemůžeme, jenom venku.
• Ráno mě máma budí a já bych ještě chtěla spát. Pak je protivná a pořád říká, že pospícháme. Říkala, že se do práce těší a že to potřebujeme, ale chová se jinak, než když jedeme třeba na výlet. A mám se prý odteď už sám oblíkat.

4. NAJDI S DĚTMI POZITIVNÍ EMOCE

Představ si zase sebe, jako bys byla malá a šla do školky nebo do školy.

• Už jsem prý velká holka, budu chodit do školky a budu tam i spát.
• Těším se na mé kamarádky, až se schováme v našem úkrytu a budeme si hrát na maminky nebo Elzu.
• Budou tam jiné hračky.
• Máma mě na chvíli nebude hlídat a okřikovat.

5. CO HO NAUČÍŠ, NEŽ HO PUSTÍŠ

Pápápá, říkáme dál před školkou

O pocitech s dětmi mluv a podpoř je v tom, aby o nich mluvili bez obalu, narovinu. Podmínka je, že to musíš umět i ty sama. Poznáte spolu, jaká emoce to je a odkud se vzala. A víš, co je mega důležité? Abys ty i děti věděla, co můžeš udělat, jak tu emoci proměnit tím, že situaci změníš, že se ozveš, že ji sdělíš. Nauč děti tvořit svou realitu, ovlivňovat svůj život aktivně a nikoliv pasivně čekat, co přinese.

Vloni jsem se dojala, když jsem uslyšela hit Holky z naší školky. Tak reálné, tak skutečné, tak život. Sloka o opětovném shledání se školkou se mě jako dítěte nedotýkala. Až teď. U školky se setkávám se svými spolužačkami a spolužáky, známými. Spousta žila ve světě a v jiných městech. Najednou na sebe ve spěchu máváme před školkou opět v našem rodném městě. Už jiní a přece stále stejní malí kluci a holky, kterým se splnila dětská hra na maminky a tatínky.

Štěpánka Vontrobová

Štěpánka Vontrobová, autorka didaktických pomůcek Kidedu a knihy Město na haní, lektorka kurzů pro rodiče a učitele, autorka kurzu Samostatné děti svobodnějších rodičů, máma dvou dětí, pedagožka. „Neboj se být línou mámou. Nech to na dětech. Je to osvobozující.“