Kontaktní rodičovství stručně

Kontaktní rodičovství je velmi intuitivní rodičovství, kdy rodiče vnímají své dítě a respektují jeho povahu a potřeby a citlivě na ně reagují. Věříme, že pro děti je zdravé a naplňující, když žijí v prostředí, které na jejich potřeby reaguje. Budují si tak důvěru ve svět, v rodiče i sami v sebe. Rostou z nich jedinci, kteří znají svá přání a umí je komunikovat. Nemluvíme zde o rozmazlených dětech nebo o scénách v hračkářství, kdy by rodič přistoupil na cokoliv, jen aby splnil „potřebu“ dítěte. Pokud se do takové situace dostaneme, obvykle bývá primární potřeba úplně jinde, než je nová hračka. Je pak důležité, aby rodiče měli otevřenou mysl a uměli dobře vyhodnotit právě tu primární potřebu. Bylo na dítě již moc vnějších podnětů a proto nyní dělá scénu? Potřebuje více pozornosti a fyzického kontaktu? Nebo jsme my sami byli příliš nervózní a na dítě se stres přenesl?

U malých miminek nám v komunikaci a naladění na dítě velmi pomáhá častý fyzický kontakt. Miminko můžeme hodně nosit (ideálně v dobře uvázaném šátku či v ergonomickém nosítku), můžeme ho masírovat, koupat se společně, spát v jedné posteli, kojit podle potřeby a také praktikovat bezplenkovou komunikační metodu. Toto vše jsou způsoby, jak se můžeme s miminkem velmi sblížit, komunikovat spolu i beze slov a lépe tak poznávat jeho potřeby. Můžeme samozřejmě být kreativní a najít si další způsoby, díky kterým budeme k miminku i sami k sobě vnímaví.

I se staršími dětmi můžeme praktikovat kontaktní rodičovství. Opět doporučuji častý fyzický kontakt mazlením přes den, masírováním apod. Velmi důležitá je i respektující výchova a komunikace s dítětem. Mě osobně nejvíce inspirovala kniha Respektovat a být respektován, díky které jsem pochopila, že není dobré dítě škatulkovat a nálepkovat (ty jsi ale hodná holčička, ty jsi zlobivec apod) a také nemusíme děti odměňovat a chválit. Často bývají odměny a pochvala jen forma naší manipulace s druhými. Pokud mi dcera ukazuje obrázek, který namalovala, mohu se letmo podívat a prohlásit „moc hezký, jsi šikulka“ nebo mohu věnovat dceři plnou pozornost, prohlédnout si pečlivě obrázek, říct jí, čeho jsem si všimla, co tam namalovala, případně se zeptat, aby mi to více vysvětlila. Dcera nečeká, že budu hodnotit ji nebo její dílo. Ale čeká plnou pozornost, kterou ji dám.

Podobným příkladem je i známkování ve škole. My učíme děti doma a známky nedáváme. Dcerky nejsou tedy motivované k učení zvenku, ale učí se díky vnitřní motivaci. A ta je kupodivu opravdu hodně silná:-) Děti se chtějí naučit psát, číst, chtějí umět nové věci a získávat informace. A ne pro pochvalu, ale pro sebe. Pro čistou radost z učení a přirozenou lidskou zvědavost.

Praktikujete-li kontaktní rodičovství, hodně si tím ulehčíte péči o děti. Někdy se se smíchem na kurzech s rodiči shodujeme, že je to způsob výchovy pro líné rodiče. Na druhou stranu je někdy pro rodiče těžké vidět děti jako své zrcadlo. Pracovat zejména sami na sobě, aby mohli jít dětem příkladem. Aby děti nemusely být ve stresu, když je nervózní maminka. Aby rodiče měli sami sebe na prvním místě, žili šťastně a radostně a svým příkladem to ukazovali dětem. Chceme-li děti učit hranice, musíme je sami mít perfektně zvládnuté. A kdo z nás dospělých je dokonale zvládnuté má? Kdo dokáže odmítnout další úkol v práci, když ví, že bude muset pracovat místo času s rodinou? A kdo dokáže říct kamarádce, že už nechce poslouchat její negativní nářky, protože už toho bylo dost? … A podobně je to se vším. Nejdříve rosteme a vyvíjíme se my a poté můžeme inspirovat naše děti.