A nebude rozmazlené
Kolem častého fyzického kontaktu vzniká jedna zásadní otázka – tedy spíš mýtus nebo obava. Nebude dítě rozmazlené, když se mu tolik věnuji? Když mu dávám tolik pozornosti? Když ho často nosím? Když spí s námi v posteli? Bude vůbec někdy samostatné? Nebude to mamánek u mojí sukně? Nebude plakat pokaždé, když od něho odejdu?
Opustilo ale dítě vaši dělohu, pustilo se do světa a narodilo se? Pokud ano…, opustí jednou i vaši náruč. Je nádherné sledovat děti, jak se postupně osamostatňují, jak je objevování a nové zkušenosti baví a jak jsou přirozeně zvídavé. Nejdřív se chtějí naučit lozit, aby mohly zkoumat svět. Pak chodit, čímž se jim úplně změní život. Kolik věcí nyní mohou ovlivňovat, co rozbít, co postavit, kam si odejít, odběhnout od vás… A až zase povyrostou, chtějí o kus dál do světa. Do dalších vztahů s dalšími lidmi. Do dalšího učení se. Nechtějí stát na jednom místě, protože je v nich zakódované, že vývoj je přirozený.
A pokud jim jejich přirozený a individuální vývoj dovolíme a podpoříme je v něm, pak žádné rozmazlení nehrozí. Takové dítě je sebevědomé – vědomé si samo sebe. Je odvážné, protože má hluboko zakotvenou důvěru ve vás a tím pádem i důvěru ve svět. Děti se k vám budou vracet jako ke svému záchytnému bodu. Ale čím dál víc budou vyrážet na objevné výpravy do světa, až tam jednoho dne zůstanou a budou se k vám vracet už jenom na návštěvy. Budou-li mít naplněnou citovou nádrž, budou sami sebe milovat a budou umět milovat i druhé.
Je pošetilé myslet si, že dítě nám patří. Dítě je dar, který máme svěřený do péče, ale nepatří nám. O děti pečujeme, jak nejlépe umíme a dokážeme, potom je zase vrátíme světu. V domorodých kulturách toto krásně funguje. Jak jsou totiž ještě všichni vzájemně propojení, je všem jasné, že dítě je součástí celé komunity. Pečují o něj všichni, ne jenom jedna matka, ale více maminek, starších sourozenců a dětí. Tento přístup k výchově dětí nám může velmi usnadňovat rodičovství – prostě jen žasnete nad tím zázrakem, který vedle vás roste. Obdivně ho pozorujete, děkujete za něj a užíváte si každé chvíle s ním. Zkrátka – radujete se s ním:).
