Mít sebe na prvním místě

Pro rodiče je to mnohdy nepředstavitelné. Zejména pro ženy. Lze mít sebe na prvním místě, když mám děti?

Pokud chceme dávat lásku lidem kolem, musíme nejdříve být naplněni láskou sami. Pokud chceme rozdávat radost, musíme nejdříve být sami radostní. Pokud chceme dávat druhým lidem kole sebe energii, musíme ji mít nejdříve sami. Je velmi důležité být si vědom sám sebe, vlastních kvalit, talentů, ale i temných stránek. Co nejvíce zkrátka znát vlastní místo na Zemi a milovat se. Přijímat se takoví, jací jsme, láskou bez podmínek.

Neznamená to, že když milujeme sami sebe, jsme sobci. Právě naopak. Sobecky se většinou projevují lidé, kteří neznají svoji hodnotu, kteří mají komplexy a chybí jim sebedůvěra. Tito lidé se nedokážou milovat, a proto si uzurpují lásku druhých. Milujeme-li sami sebe, nepotřebujeme již získávat lásku od druhých, protože ji cítíme ve svém nitru a nosíme stále s sebou. Je z nás cítit, proto umíme milovat lidi kolem sebe.

Představme si pramínek řeky: nejdříve se naplní studánka u pramene, a když je naplněná, pramen se rozteče dál. Zpočátku je malý, ale jak se potkává s dalšími pramínky, voda se hromadí, řeka se rozrůstá a může z ní vzniknout nádherný veletok. A když z pramínku kape voda, ze začátku vždy prochází skrz první studánku. Pokud by vyschla, vyschne celá řeka. Ani studánku tedy nelze přeskočit a chtít veletok, aniž by byla voda ve studánce.

Pokud nemilujeme a nepřijímáme sami sebe, používáme lásku s podmínkami i vůči druhým. Protože nás ovládá strach, že zůstaneme sami, že se nám láska nevrátí, hrajeme různé hry. Ačkoliv je láska k dětem hodně silná, pokud nemilujeme sami sebe, stejně se nám tato nerovnováha odrazí i tam. Začneme se pro děti obětovat a očekáváme za to vděčnost, poklony a cokoliv chceme zpátky. To vše, protože si podvědomě myslíme, že se nám tím naplní naše citová nádrž. A když se neplní, jsme frustrovaní – rok za rokem víc a víc.

Co nám může v sebelásce a přijetí sebe samého pomoci? 

Mám pro vás vícero tipů. Dnes se budeme věnovat prvnímu z nich.

Odpuštění

Odpuštění všech křivd, které se nám v životě staly. Odpuštění sobě samému všech chyb, které jsme kdy udělali. Každodenní odpuštění všem, kteří nás naštvali, ublížili nám apod. Pokud odpouštíme druhým, odpouštíme hlavně sami sobě. „Upouštíme“ ven něco, co nepotřebujeme, co by nám překáželo v naší další cestě, co by nás zpomalovalo jako závaží.

Odpustit neznamená souhlasit s činy někoho jiného. Ale znamená to pochopení (nebo alespoň snahu o pochopení)  a oproštění se od emocí, které v souvislosti s danou zkušeností přicházely.

Po odpuštění přichází úleva, odlehčení, krásné prázdno, které se může zaplnit novými a hezčími zkušenostmi.

Co nám prakticky může pomoci odpustit?

Vypište si na papír všechny, kteří vám kdy ublížili, kteří vás naštvali, kteří vás zradili. Projděte si celý život a vše si napište na váš seznam. Tento seznam může být i několikastránkový, pokud jste neodpouštěli průběžně a vracíte s k mnoha událostem v životě. Je to normální, nehodnoťte nijak délku seznamu ani žádné emoce, které to ve vás vyvolá. Jakmile máte seznam hotový, jednoho po druhém z vašeho seznamu „pouštějte“. Na vašem seznamu se můžete objevit i vy sami, to je také v pořádku.
Můžete si rovněž udělat speciální rituál na sebe-odpuštění, což velmi často bývá tím nejtěžším. Vytvořte si atmosféru, ve které se ztišíte a plně zaměříte na sebe. Inspirací vám může být tato věta „Právě nyní si odpouštím všechny viny a křivdy, které jsem na sobě kdy spáchal/a. Všechno, kdy jsem sama sobě/sám sobě ublížil, svému tělu nebo své duši. Odpouštím si. Vím, že jsem vše dělal/a nejlépe, jak jsem v dané chvíli mohl/a. Z těchto zkušeností jsem se poučil/a a nyní si mohu odpustit.“

V příštím článku se dozvíte další tipy na cestě k sebelásce.