Vychovávat či nevychovávat? Ale… jak na to?
Nechci škodit svému dítěti!
Třeba už svůj mentální typ znáte (nebo taky ne) a bojíte se, že svým způsobem výchovy „poškodíte“ své dítě. Na druhou stranu nechcete uhýbat před svými prioritami a chcete zůstat sami sebou. Jak je to tedy správně?
Někdy na sebe vyvíjíte prostě příliš tlaku. Musíte se naučit pochopit a zvládat sebe (své cíle, priority, možnosti, silné i slabé stránky), pak všechny vztahy v práci i ve vašem okolí, a nakonec perfektně vychovávat své děti. Ale co je vlastně dokonalé?
Chcete po svém dítěti, aby uklidilo. To je naprosto běžné. Chápete, co je přiměřené k určitému věku, ale nedopadá to podle vašich představ? Vy máte svůj systém, zaběhnutý řád a styl disciplíny, dítě to však může mít jinak. Může vše odmítat, nechápe to nebo to pro něj prostě a jednoduše není důležité. Je potřeba si uvědomit, že dítěti nemusí vadit samotný úklid, ale pouze způsob vaší komunikace, kterým jednáte. Anebo dítěti vadí, že po něm chcete, aby situaci vnímalo podle vašich měřítek. Nejvíce děti bojují, když jim chcete vnutit svůj pohled a způsob myšlení, aniž byste chápali a přijímali ten jeho.
Spolupráce a hledání cesty
Mentální jazyky učí způsob, jak mezi sebou komunikovat. Jsou zároveň klíčem i mapou na cestě. Zaměřují se na způsob, nikomu nepřikazují, co má nebo nemá dělat. Každý mentální typ potřebuje jinou formu sdělení, jiné tempo i jiný styl vykonání potřeb.
S Mentálními jazyky nacházíme cesty, jakými to půjde nejsnadněji. Způsob komunikace musí vyhovovat vám i dítěti. Pokud si budete tvrdohlavě trvat na svém a dělat z dítěte svou kopii, tak se úspěchu nedočkáte. Zkuste mluvit jazykem, který dítě motivuje k akci, a ne naopak.
Snad každý víkend musíte prát školní batoh, protože v něm plesnivějí svačiny? Rozčiluje vás to a máte pocit, že vše říkáte tisíckrát dokola? Co to zkusit jinak? Dopátrejte se, proč to tak je. Důvodů může být mnoho (dítě se nestíhá najíst, nemá tak velký hlad, zapomene, že svačinu má, nechutná mu…). Zeptejte se, co by mu vyhovovalo a uvidíte, jaký pokrok se dá udělat. Hlavně se tím netrapte příliš, plesnivá svačinka není vizitka špatné matky, ale spíše současný projev typu vašeho dítěte (jehož priority se v průběhu dospívání budou měnit).
Na každého platí něco jiného (a to nejen u dětí)
Někdo potřebuje slyšet jednoznačný příkaz, jiný logické vysvětlení a někomu vyhovuje forma prosby. I své priority máte možná jinak, než vaše dítě. Každý typ má své tempo a vnímání času. Pokud chcete mít něco hotové hned teď, ale dítě má zrovna rozehranou hru nebo jinou pro něj důležitou aktivitu, pravděpodobně dostanete zamítavou odpověď.
Babička chce okamžitě, aby vnučka vstala a šla posbírat jablka do zahrady. Vnučka má ale rozečtenou knihu a zrovna je to tak napínavé. Nevadilo by jí sbírat jablka, ale nevyhovuje jí, že se to po ní chce hned teď. Odpoví tedy rychle: “Jo, babi, já to potom posbírám..” Babička je ale typ, který nechápe slovo “potom” a v jejím typu to znamená “nikdy”, pročež se urazí a osočí vnučku z neochoty a lenosti. Vnučka však netrpí ani jednou ze jmenovaných nectností, pouze plyne v jiném tempu a komunikuje v jiném jazyce. Je potřeba, aby babička věděla, že nemá chtít po druhých všechno v tom okamžiku, kdy si na to vzpomene, a vnučka aby věděla, že typ babičky slyší na konkrétní časovou informaci (“dočtu kapitolu a za pět minut to půjdu udělat”), nikoliv na neurčité “potom”.
Podle koho vychovávat?
Každý styl výchovy má svá pro a proti. To, co funguje jedněm rodičům, nemusí nutně vyhovovat vám. Mentální jazyky člověku objasní nejen to, že tamti rodiče jsou v jiném typu, ale především to, že sám autor výchovné knihy (kurzu či přednášky) spadá k nějakému mentálnímu typu, a tedy popisuje metodu, která vychází z jeho typu. Jenže jeho typ nemusí být shodný s typem rodiče anebo nemusí plně fungovat na typ dítěte.
Ze všeho nejdůležitější je tedy znát typ sebe a dítěte, protože pak víte, že i když vám se třeba ohromně zamlouvá respektující styl výchovy, vašemu dítku toto podání může být velmi vzdálené a takový styl komunikace nebude chápat. Znalost Mentálních jazyků nám pomáhá zorientovat se v různých radách, přicházejících z venku a identifikovat jazyky, kterými jsou tyto rady tlumočeny.
Pro logický typ matky může být těžké vyjádřit city a emoce, přestože se jí líbí, jak to dělá ta paní v tom videu, která je ale vztahový typ. Intorvertní mámě se bude líbit respektující ‚já výroky‘, avšak její extrovertní dítě uteče ze situace dříve, než stačí máma cokoliv vyslovit…
Podle sebe soudím tebe
Rodiče si myslí, že když se něco nelíbí jim, nelíbí se to všem. Když mi vadí, že moje dítě divočí a lítá, usuzuji, že to vadí všem. Jenže to není pravda. To, jak rodič vyhodnocuje chování dítěte jako nežádoucí, je dáno pouze a jenom jeho mentálním typem a tím, skrze jaké mentální jazyky (filtry) tu situaci vidí. Druhý člověk jiného typu může totéž chování dítěte posuzovat jako roztomilé či zábavné…
Nic není všeobecné, vše je individuální
Rodiče často vedou děti k tomu, aby dělaly něco, co je podle nich všeobecně platné. V Mentálních jazycích ale víme, že to, co je samozřejmé pro jednoho, nemusí být samozřejmé pro druhého.
Vnucujete dítěti názor, že je samozřejmé jít na střední a vysokou školu? Nebo že každou sobotu se musí uklízet… nebo že musí/nesmí nosit toto oblečení… nebo že by mělo mít tu a tu zkušenost, protože se mu to jednou bude hodit…
Jenže v Mentálních jazycích učíme každého člověka chápat, že veškeré názory, rady a zkušenosti vycházejí z individuálního nastavení našeho typu, a pokud se lidé shodují ve většině, znamená to, že ta většinová skupina má nejspíše podobně nastavené jazyky.
Moje pravda není lepší, je jenom jiná
Mentální jazyky ukazují, že nikdo není lepší nebo horší, každý jen prostě jiný. Každý má své silné jazyky (svou pravdu) a právě to nás Mentální jazyky učí si uvědomovat. Základem je v každé situaci vidět, že vše, co vychází ze mě, je mé osobní nastavení či preference, moje osobní pravda. A to, co vychází z druhých je jejich pravda. Díky Mentálním jazykům umíme lépe přijmout to, co nám na druhých vadí, ale nerozčilujeme se kvůli tomu, neboť to považujeme za pravdu toho člověka, byť jinou, než je ta naše.
Chcete mít pohodový nedělní oběd, sdílet čas se svými nejbližšími u rodinného stolu, ale vaše dítko si neustále píše na mobilu. Asi se rozčílíte a požádáte, ať toho nechá, alespoň u toho jídla. Ale co když ono se chce také sdílet, jen ve svém okruhu přátel? Oba máte svou pravdu, ani jedna není lepší než druhá.
Já jsem já a ty jsi ty
Když dítěti říkáme: “Ty jsi ale čuně”, pak mu neukazujeme, jaké je, pouze mu ukazujeme, jak ho vidíme skrze náš mentální typ. Když dítěti říkáme: “Měl by ses víc učit, nebo skončiš na dlažbě,” neukazujeme mu, jaké by mělo být, nýbrž to, jaké bychom si ho přáli mít a čeho se bojíme my sami.
Toto je potřeba mít na paměti, že pokud neznám typ sebe a svého dítěte, pak jakkoliv dítě vedu a formuji, předávám mu celou dobu pouze to, kdo jsem já a jak situaci vidím, cítím, vnímám a potřebuji řešit já. Dítě se nám pak svými vzdory jen snaží ukázat, kdo skutečně je. A my se na něj za to ještě zlobíme a utvrzujeme se v našem přesvědčení.
S Mentálními jazyky se učíme odlišit, kdo jsem já a kdo ty. Teprve pak můžeme dítě skutečně vést k jeho plnému potenciálu, naučit ho vidět, kým opravdu je, nikoliv kým ho chceme vidět my.
Na mě je to moc, ale ty jsi typ Bojovníka a máš spoustu energie, kam bys tuto energii chtěl cíleně nasměřovat? To co říkáš, se mě dotýká, protože jsem vztahový typ a beru si vše osobně, ale ty jsi logický typ a nemyslel jsi to zle. Zkusíme najít větu, která bude pro oba OK, napadá tě něco?
Skutečně to potřebuji?
Jako rodiče máte své potřeby a požadavky. Je však nutné, abyste je požadovali po někom jiném? Ruku na srdce, určitě jste někdy někoho něčím zaúkolovali (dítě, partnera, kolegu) a pak se vám výsledek stejně nelíbil. Proč to tak je? Protože váš požadavek vycházel z potřeby vašeho typu. Měli jste jasnou představu, jak to má probíhat a jaký má být výsledek. Jenomže to byla vaše vize, váš způsob realizace a vaše silná stránka. Zaúkolovaná osoba s tím možná hodně „bojovala“ a bylo to „nic moc“.
Než příště někoho pověříte, zamyslete se, zda je to opravdu nutná potřeba nebo je lepší a rychlejší variantou udělat si to sám. Co je pro váš typ jednoduché, může jiný typ stresovat. A platí to i naopak, co vás stresuje, může být pro druhého hračka.
Pokud nutíte vaše dítě udělat určitou školu (chodit do kroužku, hrát na hudební nástroj nebo dělat nějaký sport) a ono nechce, zpozorněte. Je to opravdu jeho potřeba nebo je vaše? Nic nevyčítejte, netlačte na něj. Také by se vám nelíbilo, kdyby se někdo snažil přeskládat vaše priority a nutit vás do věcí, které neshledáváte potřebnými.
Když si nemůžeme vybrat..
Dostáváme se i do situací, kdy nemáme možnost výběru nebo něco prostě opravdu musíme udělat. Důraz si dejte na slovíčko „jak“. Mentální jazyky nás vedou k tomu, abychom v každé situaci našli způsob, jak něco udělat a zůstat přitom co nejvíce v psychické pohodě.
Díky tomu nejsou MJ typologie, která člověku dává alibi, aby se mohl vymlouvat. Pokud dostanete náročný úkol, který musíte vykonat, použijte k tomu své silné jazyky.
A pokud máte možnost odmítnout, tak než řeknete „ne“, projděte si všechny své silné jazyky, kterými to udělat můžete, a když se ujistíte, že to opravdu nezvládnete a že vás to bude příliš zatěžovat (fyzicky i psychicky), pak teprve řekněte své „ne“ s vědomím, že jiný typ tento úkol zvládne desetkrát rychleji, snadněji a radostněji než vy.
A stejnou svobodu a právo rozhodnutí dejte svým dětem.
Jen mějte neustále na vědomí, kdo jste vy a kdo oni. Nezakazujte jim být tím, kým jsou, nepřetvářejte je ku obrazu svému, ale ani neustupujte ze svých hodnot (jen vězte, že jsou skutečně jen a jen vaše). Učte děti, že i oni mohou úkoly, do nichž se jim nechce, vyplnit a vykonat pomocí jejich silných jazyků.
A nebojte se. Když dítěti něco nedovolíte nebo zakážete, ale u toho vnitřně chápete jeho povahu, mentální typ a jeho jazyky, pak z vás dítě bude podvědomě cítit, že jej přijímáte, i když se zrovna vaše potřeby nesetkaly…
Chcete se dozvědět více o Mentálních jazycích a jejich využití? http://kurzy.lucieharnosova.cz/
3 věci, které o Vánocích nemusíš dělat sama
Z kuchyně voní cukroví a vy s dětmi hrajete pexeso u právě…
Mateřství jako příležitost BÝT SAMA SEBOU a práce se strachem
V mateřství se o sobě můžeme hodně naučit. To víme všechny. Někdy, převážně…
