Být přítomen

Často trávíme s dětmi společný čas. Ale jsme opravdu přítomní? Je rozdíl, když jsme ve stejné místnosti a když jsme plnou pozorností a naším bytím TADY A TEĎ s nimi.

Dlouhý čas takové plné pozornosti dokáží lidé většinou až po mnohaletých meditačních praktikách.

Ale dětem stačí i méně…U starších dětí stačí hodina takové plné pozornosti s nimi v průběhu dne. Rozhodně ne méně. Idáelně více. Rozprostřete si ji klidně během dne na několik úseků. Ale nenechte plynout čas s dětmi mezi prsty tím, že v duchu myslíte již na večerní posezení s přáteli, na úklid, který vás ten den ještě čeká, na to, co budete vařit nebo co vás ještě čeká za emaily.

Víte co nás vede do přítomnosti? Vědomí smrti. Naší nebo našich blízkých. Jak by vypadl váš  společný den, kdyby měl být poslední? Zní to jako klišé? Možná ano, ale funguje to. Budeme pravděpodobně žít úplně obyčejný den, ale vložili bychom do toho vše.  Naši plnou pozornost. Naplno bychom se smáli. Naplno bychom naslouchali. Dívali se vzájemně do očí. A snažili se zachytit každou jednotlivou maličkost všemi smysly. Zachytávali bychom vůně, zvuky, doteky, co máme na sobě oblečeného..vše.

K přítomnosti je často nezbytné ZPOMALENÍ.

DĚLAT TOHO MÉNĚ. ALE NAPLNO.

Děti jsou naši úžasní učitelé.

Nechme se od nich učit a i kvůli nim se posouvejme.