Mateřství jako příležitost BÝT SAMA SEBOU a práce se strachem

V mateřství se o sobě můžeme hodně naučit.  To víme všechny.  Někdy, převážně na začátku této nové životní etapy, se nám stane, že se odpojíme od sebe  sama a věnujeme se  na maximum dětem.

Ano, taky se mi to stalo a možná i vám. Jedno z nejlepších doporučení v tomto tématu mi udělil můj muž, když se narodilo druhé dítě :

„Doteď jsi byla matkou na 100 %, na 200 % to prostě nejde.“

Je ekonom, tak v tom měl jasno…

Pojďme si vytvořit prostor i pro ostatní role, které žijeme. Začneme  u sebe, tím nejdůležitějším. Tím, co nakonec všichni ocení.  Upravíme svůj přístup SAMY K SOBĚ.

Upravíme svůj přístup SAMY K SOBĚ.

Děti nám ukazují cestu jak být samy sebou. Oni totiž ještě jsou. Celé to ladění rodiny je prostor pro naše učení.

Ha, první dítě 

Je to jako když vybuchne bomba. My ženy máme rodičovství podle všech doporučení moderní psychologie – zapoj všechny smysly! A právě proto se často stává, že nás mateřská role pohltí a absolutně převálcuje všechny naše ostatní potřeby.

Jenže, když se stanu mámou, tak jsem to pořád ještě Já, jsem manželka, dcera, vnučka, kamarádka…Žiji i další role a navíc mám svoje emoce, potřeby, prožitky, přesvědčení, problémy, intuici, své vědomé i nevědomé kanály a mnoho dalšího… 

A taky jsou tady s námi všechny ty SEBE „záležitosti“: sebe-jistota, sebe-důvěra, sebe-vědomí, sebe-úcta… A ty bývají často pošramocené a nová role s nimi začne hrát HRU:

„Moje milá, jsem tvoje učitelka a budu tě učit o tom, co se v tobě skrývá. Dobré i zlé. Budu tahat ze dna tvé hloubky bahno, které sis uložila. Protože před bolestí se nejde schovat. Pomáhat mi v tom budou tvoje děti. Budou ti zrcadlit všechno, cos skryla, s čím bojuješ, namísto toho, abys to přijala, odevzdala a žila. Mám tě ráda, ale někdy na tebe budu hodně drsná. Pojedeme po jednotlivých vrstvách tvého vědomí…od zoufalství, přes apatii, přes strach k touze a hněvu.“

Nebo se do to můžeš pustit sama…Vědomě.

Tak ještě jednou: Pokud si to dovolím – mateřství mě může hodně naučit. O tom, jak být ve spojení se svou nejčistší podstatou.

Žijeme, tak se rozvíjíme

Příběh O domě

Představte si, že tahle hra se prostě hraje, můžeme ji vědomě uchopit a být režisérkou této hry, tvůrkyní. Nebo můžeme být pouhou loutkou této hry, obětí.

Kulisy:

Abychom mohly hrát, potřebujeme mít místo, kde budeme hrát. Naše jeviště si představte jako DŮM, ve kterém všechno ovlivňuje energie,  kterou vytváříme. Dům má mnoho pater. Je tam patro strachu, hněvu, pýchy, touhy, odvahy, rozumu, radosti, lásky…mnoho dalších pater. Záleží na nás samotných, kde chceme bydlet.

V jakém patře byste chtěly bydlet? A v jakém patře bydlíte?

Taky se vám někdy stane, že někam přijdete a cítíte se jinak než doposud, že vás ovlivní energie jiného prostředí, včetně jeho obyvatel?

Dr. Hawkins tato patra v domě nazývá úrovně vědomí. Moc doporučuji jeho knihu Mapy po úrovních vědomí a pro své vyprávění vybírám úrovně, které nejčastěji ovlivňují maminky, které se vydávají cestou „na člověka zaměřeným“ humanistickýmrodičovstvím. (Kontaktní rodičovství, Výchova bez poražených, Naomi Aldort, Aha rodičovství, Respektuj a buď respektován, Nevýchova, Nenásilná komunikace…) 

Vraťme se k příběhu, první a nejčastěji zabydlené patro se jmenuje STRACH

(O ostatních patrech příště.)

Obsazení:

Potřebujeme hlavní hrdinku, která žije v tomto domě a začíná své žití v patře strach. Jmenuje se Klára a je to „za každou cenu dobrá maminka”, tak moc, až ji to drtí.

Klára čeká své první dítě. Radši odejde z práce dřív, aby miminko nestresovala. Tím pádem má hodně času na knížky, které si nakoupila. Je to krásný čas. V každé knize, kterou čte, si připomíná svá zranění, třídí si je v sobě, ví, co dělat a co ne. Přemýšlí, kde rodit, aby jí miminko nikdo neodnesl.

Neví, jestli bude dobrá máma (uvnitř myšleno dokonalá). Rodina jí říká, že to přehání, že každý nějak vyrostl. Ona ví, že musí. Její druhé jméno je přece „za každou cenu dobrá maminka“.

Je na sebe přísná

Pokud by v něčem měla selhat, je to neodpustitelné. Takhle si to samozřejmě neříká, ale její strach, že by snad nebyla dobrá máma, že by dělala chyby, co dělaly matky v jejím rodě, k ní takhle mluví.

Porod proběhne jakž takž, v lepším případě jí dítě nikdo neodnesl, taky kvůli tomu jela dost daleko. Nicméně na oddělení šestinedělí byl započat její nový životní úkol, umění stát si za svým, BÝT SAMA SEBOU, ve své jistotě.

Zatím to ještě nedokáže, hra začíná nabírat na síle.

Šestinedělí je pro ni výbuch všech emocí, zranění, křivd, které se derou o slovo a říkají: “Hele, jsem tady a už tu jako být nemusím.” Jen lezou ty potvory všechny naráz a kdo to i v tomhle období umí zadupat dovnitř, toho to převalí později, až mu dojde síla. Občas pláče, cítí, že síly ubývají.  Není schopná se jít v klidu vyčůrat, aby miminko nebylo bez maminky.  Nejde jí kojit a vadí jí, že to bolí. To nemůžu vydržet, říká si a hned ji přepadne pocit VINY, co jsem to za mámu.

Její život je naprogramován, podle následujících přesvědčení: 

• Když to pokazím, moje dítě mě nebude mít rádo.
• Když ho nechám samotné, bude mít separační úzkost.
• Musím naplnit všechny jeho potřeby.
• Jsem neschopná.
• Nesmím udělat chybu nebo mě nebude mít nikdo rád, zůstanu sama.
• Nesmíme se hádat, to by ho negativně ovlivnilo.
• Moje dítě nesmí nikdy cítit samotu (zoufalství, strach…), jako jsem ji cítila já…

Klára navenek působí jako dokonalá maminka, nosí dítě, kojí, cítí ho a byla by schopná se poprat s celým světem o to, že takhle se to dělá, takhle je to správné. A ono to nese svou odezvu. Babičky jí říkají: Nemůžeš ho pořád nosit, vždyť nic neuděláš? To ho budeš kojit až do puberty? Jak dlouho to dítě ještě s vámi bude spát?

Klára má hodně energie, ale většina z ní je věnována strachu. Neustálý pocit nebezpečí ji burcuje k tomu, že nemůže vydechnout. Takže ve finále ta energie dojde. Většinu  energie vypotřebuje přehnaný pocit zodpovědnosti. Klára totiž musí mít vše pod kontrolou.  

To malinké začne být nespokojené, pořád něco chce. Někdy je ustrašené nebo se naopak brání vztekem. Kláru popadá panika. Jak to, že je moje dítě tak nevyladěné, když se tolik snažím. Manžel už je z ní nešťastný, vůbec ho nevnímá. Babičky se bojí cokoliv říct. Jenže ona ještě přidá. Až jednoho dne padne na dno svých sil.

Kouzlo:

Klára leží v posteli, tečou jí slzy a prosí vesmír o nějaké kouzlo, které by jí pomohlo dělat věci správně. Je na tak hlubokém dně, protože se připravila o všechnu sílu, že je odpojená od reality. Leží, najednou k ní přichází silové zvíře, které jí předává svou sílu. Nádherná lvice jí posílá vzkazy, co má dělat a pomáhá jí osvobodit se od strachu. Je to magická noc, kdy si Klára uvědomí, že je to na ní a že na to není sama.

Nezmění se její přístup k rodičovství. Dál kojí, nosí, spí všichni společně, je tam pro dítě, ale navíc je plná lásky k sobě. Změní se její vnitřní energie, kterou vyzařuje k dětem, k sobě, k manželovi…Okolí už jí nic neradí, nemá o ni strach, ani necítí vinu za své možnosti a přístupy v mládí.

Klára se stěhuje do nového patra jménem láska.

Jak změnit patro?

Článek je pro ty z nás, které touží zahrnout dítě láskou, bezpečím, ale zapomenou na sebe, na svou nevyléčenou bolest. Ale ta nejde přeskočit, ona se ozve později, až budeme unavené. Realitu nejde odmeditovat, ani odnosit v šátku. Je třeba ji vidět, přijmout a pak je možné ji přetvořit:

Co můžete udělat samy:

• Nejprve přečíst nefunkční přesvědčení a pochopit, co nám chtějí říct. Jaká máte přesvědčení, která vás nutí být dokonalá, pořád výkonná…?
• Pojmenovat a přijmout strachy, které máte. Zkuste pozorovat a zapisovat si, v jakých okamžicích máte strach.

• Chtít změnu. Najděte odvahu opustit patro strachu a vstupte do nového patra. Samy nebo s pomocí průvodce. Nádherné jsou například vizualizace, konstelace, šamanské techniky…

• Být všímavá Když se vrátíte do strachu, jede se celé znovu, už víte jak z toho ven.

Všímavost, to je to, oč tu běží

Co nám strach, jakožto velký učitel odhaluje?

Pocit nejistoty, osamělosti, odmítnutí. Pocit nedůvěry v okolí, které není dostatečně vnímavé. Otevírají se zranění, aktivuje se zraněné vnitřní dítě, nedostatek sebeúcty, sebedůvěry, sebelásky, nepřijetí své ženské části, své mužské části (podle toho co se nám narodí za dítě).

Co zaručeně NEpomůže?

Mezi klasické obranné mechanismy patří:

• nekonečné fňukání v roli oběti,  
• nadávání s podobně úzkostlivými maminkami a utvrzování se v tom, že ten svět tam venku je špatný,
• uzavírání se před světem, život na samotě u lesa, 
• “zachraňování planety”, ať už jde o ekologii nebo systém,
• vysněná ideální skutečnost a pokud se do ní okolí nezařadí, tak hází vinu na něj… 

Pomáhá to? Z mého pohledu obranné mechanismy pomohou na krátkou dobu, ale dlouhodobě nás stojí velké množství energie.

(Krátkodobě, cokoliv z toho je v pořádku.) 

Do strachu se dostaneme během života mnohokrát, buď ho necháme nás ovládnout a žijeme si v tomto poli až do smrti nebo s ním vědomě pracujeme…Nechť je cílem BÝT SÁMA SEBOU.

Příběhy jsou různé, můžete dosadit, průběh je však podobný.

Taky jsem něco podobného zažila. Bylo to nutné školení. Když jsem nevěděla co dělat, nejprve jsem se začala číst knihy, pátrat v sobě i v tom co by mi pomohlo z vnějšku.  Konstelace, TSI metoda srovnání energetických drah… Výborná byla kniha Mateřství aneb setkání s vlastním stínem, krizové Bachovky, Dobromysl a maliník, vitamíny, homeopatikum Silicea. (Řešte individuálně). A velmi častá práce na sobě – Být sama sebou, spokojená, svobodná a láskyplná, v bezpečí. Ještě připojuji práci s dětmi, čištění rodových zátěží, toho, co přetahují z nás, léčení strachu, hněvu…Druhý porod, který byl neuvěřitelně transformační…

Doporučuji z každé zátěže hledat cestu k sobě, ke svobodě

Bedřiška Žufanová

je lektorka osobnostního rozvoje, koučka, terapeutka (Theta healing, NLP), autorka projektu BÝT SAMA SEBOU a maminka. Dlouhou dobu koučovala ředitele škol a učitele s některými školami nadále spolupracuje na tématech vnitřní motivace, emoční inteligence a zvládání stresu. Její práce je především o tom, co se skrývá pod povrchem jednotlivých problémů, jaké konstelace nás ovlivňují a jak vědomě pracovat sama se sebou. 

ww.bedriskazufanova.cz